#makejzdravě – sklapovačky
Při správném provedení další možná variace cviku na budování břišních svalů. Jedná se o velmi známý cvik, který ale bohužel mnohdy nesplňuje vhodné provedení.


Správně
- Důležité je výchozí nastavení spočívající v naaktivování hlubokého stabilizačního systému. Tedy pocitově prodloužit páteř do dálky, také stydkou kost srovnat horizontálně ze zemí a spodní žebra nechat lehce poklesnout tak, aby došlo k vnitrobřišnímu tlaku. Kontrola správné aktivace by měla lehce oploštit břišní stěnu do stran a zpevnit boční hluboké břišní svaly. S dýcháním by v této pozici neměl být problém.
- Pro silnější kyfotiky doporučeno podložení týlu ručníkem do pozice prodloužené páteře.
- Celý cvik probíhá při aktivaci hlubokého stabilizačního systému tahem směrem ke stropu. Snaha postupně odlepovat páteř od podložky do oblouku tak daleko, dokud je udržena aktivace středu těla.
- Pro kopírování pohybu mohou pomoci horní končetiny směřující ke stropu. Zde však zůstávají ramena stažená stále od uší.
- S výdechem tah ke stropu. Zpět s nádechem obratel po obratlu při neustále aktivním středu těla.
Špatně
- Výchozí pozice při neaktivním hlubokém stabilizačním systému způsobuje pouze přetěžování už tak přetížených vnějších břišních svalů a velký nátlak na plotýnky v zádech.
- Nepodložená hlava při přetížené hrudní páteři, která způsobuje záklon hlavy ve výchozí pozici. Dochází k přetěžování krčních obratlů.
- Trh horní částí těla směrem ke stropu či směrem ke stehnům. Tento pohyb deaktivuje nastavení středu těla a namáhá zádové plotýnky po celé délce. Známkou nevhodného provedení je také zvednutí chodidel od země či tah ramen směrem k uším.
- Rukami podložená hlava, čímž brada tlačí na hrudník a nepodporuje tak práci hlubokého stabilizačního systému. Navíc přestává pracovat krční oblast svalů a podporuje se předsun hlavy.